Úspěšní lidé jsou úspěšní, protože znají své dobré stránky ale i ty špatné. Znát svůj stín v různých situacích je pokročilý level. Pro mnohé z nás je ještě tím dalším levelem kupodivu pojmenovat to dobré, jedinečné v sobě.
Včera jsem dětem četla o vráně, která se posmívala pávovi, že nemá tak krásné černé peří, že nosí hlavu moc pyšně a v podstatě nemá být na co pyšný, když má k tomu ještě hnusné nohy a ocas za sebou táhne jako liška. Páv jí pak moudře odpověděl, že je dobré znát své slabosti (ošklivé hrbolaté nohy), ale i své přednosti - krásný ocas, když ho roztáhne - a nést hlavu vzpřímenou a to mu pomáhá nevidět pořád drsné a vrásčité nohy. A ještě jí poučil, že ona vidí jen to ošklivé na něm.
Můj prvorozený (9 let) věděl jedinečnost hned: Myslím vědecky a logicky. Benjamínek (6 let) vyjmenovával schopnosti. Teprve společně jsme pak došli k tomu, že jeho jedinečnost je v tom, že je společenský a má spoustu přátel a lidi ho mají rádi. Načež Kuba řekl, že on nemá kamarády nebo jen jednoho a to jsou jeho paví nohy.
Na jedinečnosti i slabosti se dá pracovat. V závěru byl citát Einsteina, který jsme si s klukama odnesli do spánku:
Člověk, který se učí jen tomu, co umí, zůstává pořád stejný.