Recenze: Konstelační román Dcery
„Viděla jsem na facu, že už čteš Dcery. Je to jako Člověk Gabriel a mám si to taky koupit?“ ptá se mě sousedka, když ji potkám cestou k metru.
„Na sto pro,“ odpovím bez váhání, „není to tak podmanivé jako Gabriel, ale pecka je to zase jinak.“
„Gabriel je božskej, už ho přečetly všechny moje kámošky. Dokonce manžel a to je co říct, tak nechci být zklamaná.“
„To rozhodně nebudeš. To je prostě o niti, co se táhne generacemi, o sebepřijetí, o přijetí blízkých lidí z rodiny… no prostě, bez rodinných konstelací by tuhle knihu nikdo nedal. Dubská musela na nějakých být.“
„OK, tak to si ji koupím hned odpoledne.“
Byla jsem v půlce, když jsme se s Petrou potkaly a to o rodinných konstelacích mě prostě napadlo. Teprve po dočtení jsem se dozvěděla, že autorka knihy Kateřina Dubská ji pod vlivem zážitků z rodinných konstelací psala. Dokonce na autorském čtení někde v Brně ho nazvala konstelačním románem. Ano, tuhle knihu by bez poznání duše všech postav v knize nikdo nenapsal. A já netuším, co bych měla k takové knize napsat. Ta se má přečíst a pokud věříte tomu, kdo ji četl a říká, že je skvělá, tak nic neřešit a prostě si ji koupit, protože je dobré ji mít doma. Byly chvíle, kdy jsem se u ní zastavila a třeba jen jednu jedinou větu četla pořád dokola, jak moc mě zasáhla. Pak jsem knihu odložila a nechala myšlenku doznívat. Byly odstavce, u nichž jsem si říkala, že bych si je mohla číst kdykoliv. Jen tak knihu otevřít a narazit na ně. Znovu a v jiném věku a zase by mi daly nové poznání.
Každou rodinou se táhne červená nit. Nemusí to být jen genetická rakovina, cukrovka či jiná nemoc, ale nějaká myšlenka, vzorec, předsudek. Někde se spustil a dědil se dál a dál. Dnešní doba už skýtá možnosti ho odhalit a nepředávat ho přes své dcery a syny. V každé rodině je takový kostlivec (i několik kostlivců), který jednoho dne vypadne a roztočí události. A když nevypadne, tak tam stejně je, podprahově ovlivňuje ve všem, co dotyčný dělá, koho potkává, koho si vezme, jak vychovává. Je to místy nelítostné čtení, kdy si čtenář uvědomí, že je to i o něm. Může opět vinu hodit na druhého nebo konečně prozřít, kostlivce vytáhnout a pojmenovat, najít vlastní hranice,… mohla bych napsat bezpočet dalších slov, ale vyzněla by jako klišé, tak je nenapíšu. Kateřinu Dubskou je třeba číst, ne rozpitvávat jedním textem. Její kniha je na dlouhé povídání o tom, co je v ní spolu s tím, co to otevřelo v tom, který to četl.
Fascinovalo mě, jak se přes příběhy rodin vždy mihl nějaký dějinný okamžik. Až člověka zamrazilo, když mu došlo, že je to začátek druhé světové a zklamání českých mužů, že musí rezignovat. Neskutečné bylo číst, jak selhal muž, který nevěděl, jak ochránit své děti před násilníkem na konci této války a zachránila je jeho žena za cenu zešílení. Jak se knihou táhla podivná pasivita mužů nebo naopak jejich zloba. A jak ženy na ni reagují z pokolení na pokolení: Co chceš, vždyť je to jen chlap.
Dcery jsou volným pokračováním prvotiny Kateřiny Dubské Člověk Gabriel (obě knihy vydalo Nakladatelství JOTA). Mohla bych donekonečna rozebírat, kde se vzala silná žena a slabý muž. Vykořenění? Ztráta intuice?
„Už jsi to přečetla?“ volám na sousedku přes plot.
„Ještě ne, to se nedá číst rychle.“
„To máš pravdu, četla jsem to po kouscích a někdy jen po větách.“
Zasmějeme se, protože víme své.
„Na ty rodinné konstelace už musím,“ dodávám pokorně.
„Jen běž, já už na nich byla několikrát a zase někdy půjdu. Zase na mě něco při Dcerách padlo.“
„OK. Tak jdu hned hledat, které jsou nejlepší. Bez nich dobrou knihu nedám.“
"Mohla bych ti doporučit toho, u koho jsem byla já. Je..."
Edith Holá
Král Norů je zlej
U nás doma jíme zdravě ve vlnách. Snažím se, občas je to striktní, pak se to rozvolní, a já si v duchu říkám, že láska je důležitější než křik a pláč nad plně zdravým talířem. Mladší syn sladkosti bohužel miluje.
Edith Holá
Marksová, Killénová, Barnevernet
Norské sociální úřady se řídí už třicet let ideologií psycholožky Kari Killénové, letí mediálním světem. Barnevern je přebral doslova. To, co se tam děje, není tedy záležitostí posledních pár let, jen se to už nedařilo tutlat.
Edith Holá
Sophiina volba po česku
„Mezinárodní adopce je však po letech traumatizujícího života jedinou šancí, jak se dostat do láskyplné náruče rodičů,“ argumentuje ministryně práce a sociálních věcí Marksová. Obhajuje tím roztržení dvou sourozenců z DD.
Edith Holá
recenze: krimi Vražedná vášeň
Obálky knih Markéty Harasimové evokují dojem, že jde o červenou knihovnu. Navíc spisovatelka je krásná blondýna, tudíž může být čtenář jejími posledními knihami zaskočen. Sama autorka říká, že k červené knihovně má negativní vztah
Edith Holá
Snídaně se synem aspíkem
Nejsem odborník, ale maminka skoro desetiletého aspíka. Něco vím z APLy, něco z knih, něco od jeho asistentky pedagoga a spoustu mám vypozorovaného ze vztahu se synem.
Edith Holá
Autisté změnili svět a teď se z nebe smějí
Jako maminka dítěte s Aspergerovým syndromem se snažím pochopit jeho vidění světa, jeho přemýšlení... a o tom všem i o jiném píšu sem tam nějakou kapitolu. V počátku mi pomohlo najít si, kdo ze slavných byl aspík nebo autista.
Edith Holá
Kdy lékaři u nás selhali...
Oficiální medicína se málokdy přátelí s přírodní. Už to trvá roky. Když člověk najde lékaře, který je opravdu MUDr., a přidá k chemii přírodu, člověka bere celistvě a ne jen kousek, který mu podle aprobace přísluší, je to zázrak.
Edith Holá
Bít či nebít aneb zkrocení draka
Už dva roky víme, že náš syn, kterému je dnes 9,5 let nemá ADHD ale Aspergerův syndrom. Fáze, kterými jsem si prošla, by leckterý psycholog určitě odfajfkoval jako správné... Dnes už jsem ve fázi pozitivního přístupu.
Edith Holá
Pišme zase na psacím stroji aneb Literární miniglosy 2
Uplynul další týden a je tady druhý díl. Poněkud vážnější než minule. Poněkud sarkastičtější a rozčílenější. Než si to přečtete, už budu zpátky z knihovny. Zapůjčím si pár zahraničních autorů. Zásadně kupuji jen české autory.
Edith Holá
Pozor na hračku Kaiův letoun Airjitzu
Ludvík Vaculík řekl: „ Nemyslím, že je správné, aby si někdo myslel, že když popíše všecko, co špatného udělal, že tím dostane rozhřešení, že už je nevinný. Není. Jsi vinen, ale přiznáváš vinu.“
Edith Holá
Literární miniglosy 1
Několik měsíců přemýšlím nad svým nápadem psát literární miniglosy. V ČR je literárně-mediální scéna natolik komplikovaná, prošpikovaná závistí, kdo s kým ka a neka, že je to na virtuální kopanec.
Edith Holá
Rozhovory s aspíkem
Pochopila jsem, že děti, které spadají do poruch autistického spektra, potřebují i nejbanálnější situace procvičovat. Náš starší syn má Aspergerův syndrom. Víme to přes rok a stále se s tím učíme žít, smiřovat a často jsme v šoku.
Edith Holá
Jak jsme nevyhodili trenky
Děti, které mají svůj svět, vás učí nahlížet téměř na vše jinak. Někdy je to k pláči, jindy se zasmějete. Mnohdy cítím obojí naráz. S těmito dětmi se i banální záležitost jako jsou roztrhané trenky řeší všelijak.
Edith Holá
Kdo jsou Lucie Bílá a Ivan Trojan v literatuře?
V jedné příloze o knižních novinkách píše literární historik o tom, že „česká próza potřebuje kvalitní mainstream, že potřebuje své Lucie Bílé a Ivany Trojany.“
Edith Holá
Spisovatelé vs. kritici v propadlišti dějin
Distancuji se od filozofujících nářků na Sjezdu spisovatelů, především od slov bezmoc a tématu: vše už bylo napsáno.
Edith Holá
České školství má ještě daleko k inkluzi
Roky se už píše o integraci dětí s nějakou jinakostí. Poslední dobou se mluví spíše o inkluzi. Koho se to netýká, moc o tom neví. Bohužel jsem zjistila, že i toho, koho se to týká, často také neví nic.
Edith Holá
Národní divadlo je moje trauma
Než se naučíte správně zacházet s dítětem, které má Aspergerův syndrom, čeká vás mnoho perných chvilek...
Edith Holá
Pod sněhem
Zvažuji, zda psát zamyšlení o knize „Pod sněhem“, když jsem ráda, že už ji mám dočtenou a za pár dní ze mě příběh vyprchá a možná si sem tam vzpomenu na něco z něj, co bude rezonovat s tím, co budu zrovna prožívat.
Edith Holá
Co to proboha je Aspergerův syndrom?
Málo kdo zná pojem Aspergerův syndrom. Sem tam to ti, co už mají děti, zaslechnou a jejich reakce jsou dvojí: děs a dítě vědomě posílají do speciálních škol nebo naopak používají věty „vždyť vypadá normálně, tak co to řešíte“. Obě
Edith Holá
Adoptovaný má také právo na rodokmen předků
Už několik let jsou populární rodokmeny. Na blozích se to hemží články o tom, jak dotyčný našel až svého prapraprapředka v nějaké kronice. Moje kolegyně v práci tím žije už pár měsíců. Jde do takové hloubky, že u svých příbuzných z jiných století čte i knihy o té době, aby si uměla představit, jak žili. Dohledává si v knize o módě, jak chodili oblečení. Zjišťuje, jak se v oněch časech jedlo, vařilo, hospodařilo.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1437x
Jsem koordinátorkou a spoluautorkou projektu Pohádky pro kulíšky. Za terapeutické pohádky pro rodiče předčasně narozených dětí ke čtení na JIP a práci na celém projektu pro o.s. Nedoklubko jsem byla v roce 2012 oceněna Purpurovým srdcem. Aktuálně vyšla kniha na neonatologické JIP "Vítej, kulíšku", v níž je Sedm duhových pohádek nejen pro kulíšky, které jsem napsala (vyšla k Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí 17.11.).