Nevím na co čekají literární kritici a je mi to jedno. Velký český román neřeším, jako neřeším nic, co je prakticky neřešitelné. Knihy si vybírám podle úryvků, pokud se k nim dostanu, podle recenzí a ovlivní mě i literární ceny  ML aj. Z českých mě zaujala J.Katalpa a E. Hakl, Květa Legátová, Boučková, Soukupová. Je jich hodně. Ke čtení mě nasměrovala kniha Na východ od ráje od Steinbecka, kterou mi dal táta ke čtrnáctým narozeninám a to je asi ten můj velký román. Ale třeba knihy J.Topola jsou pro mě naprosto nečitelné.

Pro mne je velikym a genialnim dilem Harry Potter. Ten text v originale ma naprosto skvely rytmus, je to jako hudba - slova a vety tancuji neuveritelne plynule a lehce. A pribeh mi prijde take velmi originalni. Je fakt, ze prvni dva dily se J.K.Rowling rozjizdela, ale pak uz to nabralo ty spravne grady.

Je to sice zase zahraniční a ne český velký román, po kterém kritici volají:-), ale jsme na tom stejně. Po každém dílu H. P. jsem si řekla, že už nemá cenu nic psát... Mám štěstí, že vněm vnímám podprahové úrovně nebo jak to nazvat... Číst ho jako mládež asi bych tam toho tolik nevnímala. To samé ale mám s některými romány Paula Coelha a knihami Olgy Tokarczuk. To je prostě o dnešní době a zároveň nadčasové. Zasáhne to racio, duchovno i emoce.

To je kniha, kterou nejsem schopná odložit ani na chvíli, dokud jí nezhltnu celou

Musela bych hodně přemýšlet, už se mi to dlouho nestalo

Myslíte, že to stačí? To může být i detektivka:-) Ale asi vím, jak to myslíte. Pár takových knih jsme v žviotě měla v ruce a musela jsem je dočíst, i když jsem věděla, že ráno budu polomrtvá.

Austenová, Hugo, Puškin, Dostojevskij, Emily Bronte, Bulgakov, Pasternak, Nabokov, Tolkien, Irving, Pamuk... Durych, Škvorecký, Salivarová...

To jsou sice příklady velkých spisovatelů. Nejsou však z dnešní doby:-) Na ně už nečekáme:-)