Jsou okamžiky, kdy se každá matka rozhoduje, jak dál už během těhotenství. Zjištění, že nenarozené dítě má Downův syndrom je jedna z chvil, kdy si rodiče nutně danou snad až na dno své osobnosti. Tito se z nějakého důvodu rozhodli takto postižené dítě nemít. Kdyby si dítě matka nosila sama, příběh by neobletel svět, ale skončil tiše. Jenže oni použili náhradní dělohu a náhradní matka  neakceptovala jejich žádost takové těhotenství ukončit. Biologickou matku docela chápu. Prožívat tohle musí být navíc slušné citové peklo.

Danou = sáhnou

Takže když by matka dvojčat šla na potrat, tak by zabila i to druhé zdravé, ne?

Ne. Selektivní potraty se dělají už mnoho let. Proč o tom diskutujete, když o tom vůbec nic nevíte?

Máte pravdu nebudu o tom diskutovat. Pro potrat jsem jen v případě neslučitelnosti se životem. Downův syndrom se životem slučitelný je. A nechci se bavit o tom, jaký potrat ano a který ne. Psala jsem článek o tom, jak si nepldoní rodiče nechají odnosit dítě (v tomto případě měli darem jedno navíc) a vyberou si jako v supermarketu: tohle je hezké, to berem, druhé vracíme. Biologičtí selhali. Opustili dítě s postižením. Měli mít dopředu smlouvou jasně stanoveno, kdo se bude starat o dítě, které se narodí "jiné". A také měli mít dopředu jasno, zda nosička půjde na potrat. Pokud se surogace v Austrálii dělá bez smluv jako u nás, tak je to bordel. A odnesou to jen a jen děti. Potom znovu opakuji, že genetičtí rodiče chtějí dítě za každou cenu a protože jsou neplodní, tak si jen tak vyberou jako v supermarketu. Jsou tedy  jen hypermarketoví konzumenti... Takoví nezodpovědní lidé nemají právo mít dítě a příroda to ukazovala.

Nevíte zda byli neplodní!

Nic si nevybírali, porozeno mělo být jen jedno, tedy ani neměli jak to, o které nestáli už ve stádiu embria, opustit!

Nesuďte abyste nebyla sama souzena 

Moralisté vašeho druhu jsou mi odporní. Adoptujte downa a až pak mudrujte.

Tak pokud byli plodní no comment, že šli do surogace:-(

Já mám dítě "jiné"a mluvím z vlastní zkušenosti "učit se dítě milovat bez podmínek". Nevím, z jakých zkušeností mluvíte vy.

Někdo se holt nechce učit žít s jiným dítětem, každého svobodná volba. Nejste v ničem lepší a ti lidé z této kauzy zase horší.

Já bych třeba dítě s Downem nechtěla. A myslete si, že jsem třeba sobec,když jsem chtěla jen zdravé miminko. Pokud si někdo vědomě nechá dítě s postižením, je to jen a jen jeho věc,ale pro mě to není třeba důvod takového rodiče obdivovat.

 Já o tom případu skoro nic nevím, takže to nebudu rozebírat, píšu jen své vlastní pocity.

Jsem přesvědčena, že bych se rozhodla stejně jako ty a VĚDOMĚ na svět dítě s D.S. nepřivedla. Co je prát se s vrozenou vadou vím a to to v našem případě mělo dobré medicínské řešení.