Vážená paní, já jsem toho názoru, že rodič je ten, kdo vychovává. Bohužel, hodně adoptovaných dětí si právě v období puberty, když se snaží odvázat se od rodičů, své bio rodiče idealizuje. Přes mrtvoly si je vyhledá, aby pak bylo zklamáno . Romantické představy o tom, proč se lidé dětí vzdávají totiž obvykle nejsou pravdivé.

Právo znát své rodiče je hloupé etatistické pravidlo.  Dítě nemá žádné právo na nějaké nadstandardní informace, ale musí se spokojit s těmi, které dostane od těch co ho vychovávají.  V dospělosti pak může tyto informace vypátrat.

Takže právo na své kořeny mám až od 18 let? V dospívání, kdy je to citlivé období a opravdu už jsem měla zájem, jsem právo neměla a jméno matky mi bylo tajeno. Dokonce ještě dlouho v dospělosti. Vím už o lidech, kterým to, že nic o svých kořenech nevědí, právě zlomilo vaz. Nemohli dozrát, ani vyrůst ve zralou osobnost. Něco jiného, když to dítě nechce vědět. Vy své kořeny znáte? Víte, po kom máte úsměv, po kom dikci, po kom to a to?

Víte, všeho moc škodí. I práv. Nějak se nemohu rozhodnout, jak se situací naložit v případě adoptovaných dětí - vymýšlet zvláštní skupinu (v zásadě novou profesi) průvodců mi připadá jako úlet, navíc mám pocit, že děti (zvláště ty adoptované bývají často hýčkané a tedy i zhýčkano) mohou takto své adoptivní rodiče docela úspěšně vydírat, třeba v pubertě, aniž by si uvědomovaly, že nejvíc škodí samy sobě.

Ale zásadní problém s tím nemám (tedy sorry, ale BEZ dalších nákladů - tedy průvodců. Když chceme svá práva, musíme je unést.).

Horší je to s darováním vajíček či spermií. Tam je můj pohled jednoznačný. Zachování anonymity. Prostě DAR někomu, kdo chce dítě. Bez dalších závazků a povinností.

Děkuji za Váš názor. Vážím si toho, že je napsán a že je bez odsouzení mě jakožto autorky zčásti jiného názoru. 

K tomu dárcovství. Nechtěla bych být z tohoto daru a divit se, proč jsem úplně jiná než všichni příbuzní a nic nevědět. A když by náhodu vědět, tak nemít možnost NIKDY zjistit, kdo je dárcem toho, že vůbec jsem.

Já bych řekl, že když se dítě dozví, že je adoptované, tak to nadělá víc škody než užitku

Myslíte si, že kdybych to nevěděla, že by mi nic nebylo podezřelé že bych se nedivila, že nikomu nejsem podobná, že má  úplně jiný temperament atd.? Je tolik příběhů, kde lidé vypráví, že to tušili, že třeba tušili, že měli dvojče a je jim moc líti. když jim to rodiče všechno tajili a oni se to dozvěděli až v dospělosti a teprve si mohli oddechnout, že jejich divné pocity, byly opodstatněné...

Jste si jistá, že každé dítě narozené i v manželství zná svého otce?

Ne, i tyto děti neznají svůj příběh. Je tolik žen, které zatají otce:-(

Váš článek je založen na obhajobě jednoho z mnoha pseudopráv (Právo znát své biologické rodiče je jedním ze základních práv člověka), které vedou současnou západní společnost do záhuby

Vy je znáte, že? 

Do záhuby mě vedlo, že jsem o nich nic nevěděla.

Jediný důvod  pro který by znalost byla užitečná je zamezení incestu. I když se následky příbuzenského zplození dítěte přehání.

Není jediný... Je dobré třeba i znát genetickou zátěž u svých předků...

Na druhou stranu se mi autorka jeví jako extrémistka - pokud nebude právo darovat vajíčka (či sperma) anonymně, žádné dary nebudou! Nějak bych nechtěl, aby na mě jednou přišel "cizí" člověk s tím, že je mým biologickým dítětem a že jsem povinen ho živit