Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
ZB

Vážená paní, já jsem toho názoru, že rodič je ten, kdo vychovává. Bohužel, hodně adoptovaných dětí si právě v období puberty, když se snaží odvázat se od rodičů, své bio rodiče idealizuje. Přes mrtvoly si je vyhledá, aby pak bylo zklamáno . Romantické představy o tom, proč se lidé dětí vzdávají totiž obvykle nejsou pravdivé.

0 0
možnosti
Foto

Právo znát své rodiče je hloupé etatistické pravidlo.  Dítě nemá žádné právo na nějaké nadstandardní informace, ale musí se spokojit s těmi, které dostane od těch co ho vychovávají.  V dospělosti pak může tyto informace vypátrat.

1 0
možnosti
EH

E69d38i33t52h 85H47o16l46á

5. 10. 2014 19:21

Takže právo na své kořeny mám až od 18 let? V dospívání, kdy je to citlivé období a opravdu už jsem měla zájem, jsem právo neměla a jméno matky mi bylo tajeno. Dokonce ještě dlouho v dospělosti. Vím už o lidech, kterým to, že nic o svých kořenech nevědí, právě zlomilo vaz. Nemohli dozrát, ani vyrůst ve zralou osobnost. Něco jiného, když to dítě nechce vědět. Vy své kořeny znáte? Víte, po kom máte úsměv, po kom dikci, po kom to a to?

0 0
možnosti
Foto

J41a15n13a 23M78a76j92o46v95á

5. 10. 2014 17:57

Víte, všeho moc škodí. I práv. Nějak se nemohu rozhodnout, jak se situací naložit v případě adoptovaných dětí - vymýšlet zvláštní skupinu (v zásadě novou profesi) průvodců mi připadá jako úlet, navíc mám pocit, že děti (zvláště ty adoptované bývají často hýčkané a tedy i zhýčkano) mohou takto své adoptivní rodiče docela úspěšně vydírat, třeba v pubertě, aniž by si uvědomovaly, že nejvíc škodí samy sobě.

Ale zásadní problém s tím nemám (tedy sorry, ale BEZ dalších nákladů - tedy průvodců. Když chceme svá práva, musíme je unést.).

Horší je to s darováním vajíček či spermií. Tam je můj pohled jednoznačný. Zachování anonymity. Prostě DAR někomu, kdo chce dítě. Bez dalších závazků a povinností.

0 0
možnosti
EH

E14d30i24t33h 56H88o30l52á

5. 10. 2014 19:17

Děkuji za Váš názor. Vážím si toho, že je napsán a že je bez odsouzení mě jakožto autorky zčásti jiného názoru. 

K tomu dárcovství. Nechtěla bych být z tohoto daru a divit se, proč jsem úplně jiná než všichni příbuzní a nic nevědět. A když by náhodu vědět, tak nemít možnost NIKDY zjistit, kdo je dárcem toho, že vůbec jsem.

0 0
možnosti
PK

P58a96v38e36l 65K16u48l29a

5. 10. 2014 17:05

Já bych řekl, že když se dítě dozví, že je adoptované, tak to nadělá víc škody než užitku

1 0
možnosti
EH

E80d60i45t34h 23H55o89l13á

5. 10. 2014 17:38

Myslíte si, že kdybych to nevěděla, že by mi nic nebylo podezřelé že bych se nedivila, že nikomu nejsem podobná, že má  úplně jiný temperament atd.? Je tolik příběhů, kde lidé vypráví, že to tušili, že třeba tušili, že měli dvojče a je jim moc líti. když jim to rodiče všechno tajili a oni se to dozvěděli až v dospělosti a teprve si mohli oddechnout, že jejich divné pocity, byly opodstatněné...

0 0
možnosti
JS

Jste si jistá, že každé dítě narozené i v manželství zná svého otce?

0 0
možnosti
EH

E23d48i12t10h 36H49o77l19á

5. 10. 2014 17:34

Ne, i tyto děti neznají svůj příběh. Je tolik žen, které zatají otce:-(

0 0
možnosti

Váš článek je založen na obhajobě jednoho z mnoha pseudopráv (Právo znát své biologické rodiče je jedním ze základních práv člověka), které vedou současnou západní společnost do záhuby

1 0
možnosti
EH

E22d65i89t48h 58H51o58l58á

5. 10. 2014 15:13

Vy je znáte, že? 

Do záhuby mě vedlo, že jsem o nich nic nevěděla.

0 0
možnosti
VH

Jediný důvod  pro který by znalost byla užitečná je zamezení incestu. I když se následky příbuzenského zplození dítěte přehání.

0 0
možnosti
VK

Není jediný... Je dobré třeba i znát genetickou zátěž u svých předků...

Na druhou stranu se mi autorka jeví jako extrémistka - pokud nebude právo darovat vajíčka (či sperma) anonymně, žádné dary nebudou! Nějak bych nechtěl, aby na mě jednou přišel "cizí" člověk s tím, že je mým biologickým dítětem a že jsem povinen ho živit ;-)

1 0
možnosti
  • Počet článků 39
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1437x
Napsala jsem dvě knihy: autobiografickou "CESTA K MÝM MATKÁM" (o mém životě v adoptivní rodině a nalezení biologické matky, Nakl. JOTA 2012). V květnu 2014 mi vyšel druhý román "O ŽENÁCH A O LÁSCE", který je na základě zkušeností mnoha žen se surogátním mateřství u nás. Byl oceněn Akademií literárního salonu Blinkr a získal druhé místo.

Jsem koordinátorkou a spoluautorkou projektu Pohádky pro kulíšky. Za terapeutické pohádky pro rodiče předčasně narozených dětí ke čtení na JIP a práci na celém projektu pro o.s. Nedoklubko jsem byla v roce 2012 oceněna Purpurovým srdcem. Aktuálně vyšla kniha na neonatologické JIP "Vítej, kulíšku", v níž je Sedm duhových pohádek nejen pro kulíšky, které jsem napsala (vyšla k Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí 17.11.).