Tančící zadky na PragoFFestu

3. 02. 2014 19:40:17
Díky svým dětem občas musím i na místa, kam bych vůbec nechodila nebo maximálně na literární sekci, pokud akce vůbec ještě nějakou undergroundovou oblast četby a literatury podporuje. Naštěstí PragoFFest ano, ale bohužel s malými dětmi jsem nakonec shlédla jen hry, wíúčka, kraftění a podobné kulturní záliby dnešních dětí a nejen mládeže. I přes negativní název jsem daleka je kritizovat. Mám dvě doma... A bude hůř...
Fanoušci Minecraftu a jeho české varianty Craftcon čekají na své craftery a ceny Křišťálového CreeperaFanoušci Minecraftu a jeho české varianty Craftcon čekají na své craftery a ceny Křišťálového CreeperaEdith Holá

Na PragoFFest se během sobotního dne dostali jen registrovaní. Byli jsme tam dvakrát před jedenáctou a okolo druhé. Pokaždé stejná informace. Doufejme, že bude po 17h volněji a na festival se dostanete. Bohužel tyto informace byly až na místě, na webu, ani na facu nic. Litovala jsem lidi, kteří byli mimopražští. Většina to vzdala a cesta je stála více než lístek na fesťák. Snad pořadatelé zařídí na příští rok větší lokaci. Nebo budou jasně avizovat, že je nutné se registrovat a po dosažení určitého počtu se tam nikdo už nedostane a nemá cenu to na místě zkoušet. My jsme se dostali po té sedmnácté.

Nevím, jestli bych patřila k těmto nadšencům her, kdyby mi bylo dnes náct. Na místě jsem si četla Literární noviny a čekala, až si děti dostatečně vyhrají na všech těch displejích a monitorech. Na českém Minecraftu jsme viděli pár vítězů nejlepšího songu, videa, ... Nechali si podepsat plakát od těch, co jsou známí crafteři. Mému synovi se všechny ty hlášky na pódiu líbily a já jen s povzdechem zjistila, jak stárnu. Literárky mě pokaždé zachránily od deprese a nenávistné kritiky této herní kultury.

Kdo nehraje, není

Jelikož jsem seděla nedaleko Wii, na kterém si lidé pouštěli taneční písně a pak podle nich tancovali, skýtalo mi to neuvěřitelné množství černých myšlenek a musela jsem použít veškeré čistící mechanismy duševní hygieny. Kolik let už mi trvá, abych své tělo odnaučilo tancovat podle něčeho, podle někoho, podle choreografií, naučených kroků, aby se tělo osvobodilo od návodů, nánosů a tančilo podle pocitů. Nevím, zda lidé doma podle Wii tancují, hubnou nebo opravdu tohle využívají jen při davovkách... Tito lidé tančí přesné kroky podle naprogramovaných panáčků a jsou obráceni zadky k dalším účastníkům festivalu. Přihlížející nevidí do tváří, vidí pozadí, které tančí... V ruce nemají šátky, závoje, šavle, vějíře, chřestítka, ale remote... Jsou jejich těla svobodná? A mysl?

Tanec žen s remote

Tanec mužů s remote

Odcházím opět do svého literárního undergroundu... a těším se, až kluci budou na tyto fesťáky moci chodit sami a já si půjdu maximálně poslechnout spřízněné psavce, kteří tam měli velmi zajímavé přednášky. Naštěstí jsem ze semináře o betačtenářích dostala od jedné z účinkujících spisovatelek výpisky:-)

Něco ale mám s některými účastníky PragoFFestu, těmi co milují fantastiku a sci-fi, společné. Únik do jiného světa... Ve svém psaní utíkám do městské fantasy, herní kultura mě ale neláká ani si ji vyzkoušet... Přijde mi pasivní a já jsem zastánce tvoření a propojení levé a pravé hemisféry:-)

Herní kultura a starý svět

Autor: Edith Holá | pondělí 3.2.2014 19:40 | karma článku: 8.04 | přečteno: 639x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Terezie Čerbáková

Přerostlý bůček

Až mě sundaj, pořád poběžím. Ale to už budu stařena. Každá minuta je tady dlouhá jak rok. Čumím do stejnýho místa. Večer budu všechny ty reklamy recitovat. Přiznávám, na slalom mezi sněhovými vločkami jsem rozmazlená.

19.1.2019 v 23:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Aleš Presler

Svobodu, anebo smrt! Před dvěma lety spáchal sebevraždu bloger Jaroslav Janota.

„Když vás někdo záměrně a bůhví z jakých malicherných příčin připraví o vaši svobodu, zbývá už jenom smrt. Je lépe čestně a svobodně zemřít, než existovat jako otrok. Nejhorším druhem otroctví je totiž otroctví dobrovolné.“

19.1.2019 v 21:31 | Karma článku: 29.71 | Přečteno: 805 | Diskuse

Jan Šik

Koncentrák Buchenwald XXVII: Spravedlnost pro všechny

Nastal čas zúčtování se zlem. Očekávalo se, že procesy se zločinci z nacistických zařízení přinesou spravedlnost a pocit zadostiučinění všem poškozeným. Spravedlnost funguje. Jen ne tak jak chceme.

19.1.2019 v 18:00 | Karma článku: 15.19 | Přečteno: 308 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K sexuálnímu skandálu v izraelské justici

Je to jeden z té skupiny případů, o nichž platí: za vším hledej ženu. Mnohé ženy nemusí mít moc, ale mají jinou zbraň: erotickou přitažlivost. A ta pak mění osudy a dějiny, nad nimiž vládnou a jimž dominují muži.

19.1.2019 v 17:20 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 348 | Diskuse

Karel Trčálek

Na počínání aktivistů z Kliniky nespatřuji nic odsouzeníhodného

Jeden ze zdejších blogerů nás vyzývá, abychom si natáhli tvrdé boty a vyrazili na aktivisty z Kliniky. Fajn, nemám nic proti tvrdým botám, ale neměl by s nimi začít u sebe?

19.1.2019 v 15:31 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 735 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1410

Napsala jsem dvě knihy: autobiografickou "CESTA K MÝM MATKÁM" (o mém životě v adoptivní rodině a nalezení biologické matky, Nakl. JOTA 2012). V květnu 2014 mi vyšel druhý román "O ŽENÁCH A O LÁSCE", který je na základě zkušeností mnoha žen se surogátním mateřství u nás. Byl oceněn Akademií literárního salonu Blinkr a získal druhé místo.

Jsem koordinátorkou a spoluautorkou projektu Pohádky pro kulíšky. Za terapeutické pohádky pro rodiče předčasně narozených dětí ke čtení na JIP a práci na celém projektu pro o.s. Nedoklubko jsem byla v roce 2012 oceněna Purpurovým srdcem. Aktuálně vyšla kniha na neonatologické JIP "Vítej, kulíšku", v níž je Sedm duhových pohádek nejen pro kulíšky, které jsem napsala (vyšla k Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí 17.11.). Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz