Autisté změnili svět a teď se z nebe smějí

8. 11. 2015 9:22:40
Jako maminka dítěte s Aspergerovým syndromem se snažím pochopit jeho vidění světa, jeho přemýšlení... a o tom všem i o jiném píšu sem tam nějakou kapitolu. V počátku mi pomohlo najít si, kdo ze slavných byl aspík nebo autista.

„Nebojte se toho, děti to přijmou líp, když se to o Vojtovi řekne,“ mile se na ni dívá doktorka z APLy.
„Paní Jasná si to nepřeje, už jsme o tom hovořili při jiném setkání, že i my máme lepší zkušenost, když se to dětem sdělí. Stejně vidí, že třeba na diktáty sedí s asistentkou v lavici mimo ně, děti si takových věcí všímají. Tohle je na naší škole už desáté dítě, které je integrováno. Jako škola jsme šli okamžitě do integrace už v počátcích před deseti lety. Aspergry tu máme další dva na druhém stupni a spolužáci je přijímají dobře a myslím si, že právě proto, protože se jim to řeklo. U vás je to sice jinak, Vojta nepřišel rovnou s papíry na integraci, ale za chodu se to zjišťovalo, ale je potřeba to dětem říci. Citlivě samozřejmě,“ reaguje ředitelka školy.
„Děti často právě z pocitu, že je něco divně, nespravedlivě, se mohou spolužákovi začít posmívat. My máme skvělou zkušenost, když se to dětem řekne. Zabírají na Steva Jobse, který měl také aspergra. Kdo ho dnes z dětí nezná, že? Po vyslovení jeho jména se jim rozzáří oči a řeknou si aha, tak my máme ve třídě sice divného kluka, ale je jako Steve Jobs.“
Silvie se konečně pousměje. „Jobs je takový polobůh, že?“ neovládne ale ušklíbnutí při vzpomínce na film o něm, na jeho asociální chování k ženě, se kterou žil. „Dobře, pokud to řeknete dětem vy, paní doktorko, pak souhlasím. Jen vy, ne paní třídní učitelka. Ta už udělala paseky dost,“ neodpustí si říci před ředitelkou na adresu její top učitelky. Ještě že je dlouhodobě nemocná a není tu. „Vojta sám říká, že když tak jen trošku. Nechce, aby byl brán jako jiný, chápete?“
Obě pokyvují hlavou. Silvie se pomalu zvedá s omluvou, že již opravdu musí do práce.
Rychlou chůzí přechází úzké uličky v jejich čtvrti domků ze 40. let. Vzpomíná si, jak i jí pomohlo vyhledat si na netu, kdo ze slavných měl Aspergerův syndrom nebo vysoce funkční autismus. Teprve když viděla ta jména, pustilo ji to zase o kousek dál. Steve Jobs, Nietzsche, Kafka, Einstein, Edison, Bell, Andy Warhol, Woody Allen a další. K jejich vynálezům jim pomohl autistický rys: ulpívání na jednom tématu a blik na světě byla žárovka. Nechápali komunikaci face to face, byla to pro ně španělská vesnice. Přes nějaký přístroj by to bylo lepší. Nemusí se dívat do očí druhého a on nevidí, že mu to dělá potíž. Mnoho z nich se dívalo na svět přes další oko kamery nebo fotoaparátu. Byli skryti za ním, ale viděli svět jinak než zúženě. Nechápala větu z odborné statě, že vidí v obrazech. Ona má také fantazii a vidí v obrazech. Třeba obraz zvířete ve větvích stromů, které tam není. Jak vidí oni v obrazech? Pochopila to až s filmu o Temple Grandin. Je to jako zachycení něčeho v jednom momentu, vytažení detailu nad všechno ostatní, nic pak víc není. Spustí to nějaké slovo, pohyb, detail někde v okolí. Slavným aspergrům se podařilo svůj handicap povýšit na umění. Nechápala stejně jako ostatní, jestli si Warhol dělal prdel, když pustil kameru, zabral spáče a odešel. Natočil to pro nás normální? Odešla z kina taky. Jeho fotografie plechovek od coly, od polévek... Byl to opravdu záznam naší spotřební společnosti? Ne, byly to jeho autistické výseče. Viděl v obrazech, ne v celistvosti. A celý svět se mohl z jeho umění zbláznit, posunul ho. Stejně jako ona ho v nácti obdivovala. Lidé milují a obdivují i Jobse. Ten byl ještě geniálnější. Díky němu dnes mají v každé domácnosti tu kouzelnou bedýnku. I několik. V každém pokoji. Čím dál menší obrazovky v ruce v mhd, na koncertech, fotíme se, kde jsme. Už není důležité na čem jsme, ale že jsme se u toho vyfotili. Udělat výseč sebe sama v nějakém okamžiku a to ukázat světu. Jako tenkrát za Warhola. Bylo důležité u toho být... přes displeje vidíme svět, komunikujeme s ním. Už ne face to face. To je přeci autistický rys. Výseč pro další výsečáře. Jobs byl geniální. Svým handicapem ovlivnil všechny, lidé se stali jím. Vidí zúženě a přitom si myslí, jak jsou v obrazu, jak světu konečně rozumí, jak mají vytříbený názor. Z těch krátkých vět a hesel na sociálních sítích, ze sledování zpráv z celého světa. Jsou to jen výseče a obrazy vytržené z celku.
Silvie s sebou škubne, když těsně před ní zaštěká ratlík. Nejradši by se utrhla na ženu, která ho nechala takhle blízko přijít a ještě vydat takový zvuk. Ona má ale ještě strach z jiného štěknutí. Děti ve třídě se to dozví. A Vojta si přeje, aby jim to řekli jen trochu. Nechce být jiný a kdo by chtěl?
Ale kdo je dnes jiný? Všichni jsou Jobsovy virtuální děti, vidí a komunikují jako on. Směje se zeshora? Aspíci mají dar jisté poťouchlosti...

P.S. Kapitola bude použita, až ji propracuji, do mého třetího románu. Aspíky a autisty filosofy mám také promyšlené, ale to zase jindy.

Autor: Edith Holá | neděle 8.11.2015 9:22 | karma článku: 12.89 | přečteno: 884x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Marcel Burkert

Zásadné otázky, na ktoré obhajca islamu - Hatem Berrezouga, stále nemá odpovede

Sotva existuje v ČR osoba, alebo islamská organizácia, ktorá robí islamu väčšiu pozitívnu reklamu, akú mu robí asi najobľúbenejší obhajca „pravého islamu“ v Čechách, moslimský bloger - Hatem Berrezouga.

14.12.2018 v 22:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Anna Řibřidová

Kdybych víc četl, mohlo to dopadnout jinak...

Kulíšek už dávno nebyl žádný Kulíšek, ale pořádný Kulich. A připomínal něco mezi čivavou, huskym a labradorem. Původně to měl být, jak by řekl Srstka, roztomilý kříženeček, který se hodí i do paneláčku a moc rád si hraje s dětmi.

14.12.2018 v 21:40 | Karma článku: 8.21 | Přečteno: 131 | Diskuse

Karel Wágner

Jak nám v Kosovu pravda s láskou zvítězily

Z našich sdělovacích prostředků se dozvídáme, že Kosovo bude mít pravidelnou armádu. A tak bych rád zopakoval povídání o Kosovu, které jsem zveřejnil ve čtvrtek 7.4.2016 na svém blogu.

14.12.2018 v 18:00 | Karma článku: 40.02 | Přečteno: 1646 | Diskuse

Jiří Turner

Chvála veřejnoprávní České televizi a Českému rozhlasu

Není to míněno ironicky. Myslím, že žádný lepší zdroj informací u nás neexistuje a nutno říci, že asi ani existovat nemůže. Nikdo nemá, a mít nemůže, tak komplexní záběr, tak sofistikovanou síť profesionálů, ani míru nezávislosti.

14.12.2018 v 15:22 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 1106 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Schizofrenik

Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.

14.12.2018 v 13:30 | Karma článku: 6.07 | Přečteno: 246 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1409

Napsala jsem dvě knihy: autobiografickou "CESTA K MÝM MATKÁM" (o mém životě v adoptivní rodině a nalezení biologické matky, Nakl. JOTA 2012). V květnu 2014 mi vyšel druhý román "O ŽENÁCH A O LÁSCE", který je na základě zkušeností mnoha žen se surogátním mateřství u nás. Byl oceněn Akademií literárního salonu Blinkr a získal druhé místo.

Jsem koordinátorkou a spoluautorkou projektu Pohádky pro kulíšky. Za terapeutické pohádky pro rodiče předčasně narozených dětí ke čtení na JIP a práci na celém projektu pro o.s. Nedoklubko jsem byla v roce 2012 oceněna Purpurovým srdcem. Aktuálně vyšla kniha na neonatologické JIP "Vítej, kulíšku", v níž je Sedm duhových pohádek nejen pro kulíšky, které jsem napsala (vyšla k Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí 17.11.). Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz