Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Autisté změnili svět a teď se z nebe smějí

8. 11. 2015 9:22:40
Jako maminka dítěte s Aspergerovým syndromem se snažím pochopit jeho vidění světa, jeho přemýšlení... a o tom všem i o jiném píšu sem tam nějakou kapitolu. V počátku mi pomohlo najít si, kdo ze slavných byl aspík nebo autista.

„Nebojte se toho, děti to přijmou líp, když se to o Vojtovi řekne,“ mile se na ni dívá doktorka z APLy.
„Paní Jasná si to nepřeje, už jsme o tom hovořili při jiném setkání, že i my máme lepší zkušenost, když se to dětem sdělí. Stejně vidí, že třeba na diktáty sedí s asistentkou v lavici mimo ně, děti si takových věcí všímají. Tohle je na naší škole už desáté dítě, které je integrováno. Jako škola jsme šli okamžitě do integrace už v počátcích před deseti lety. Aspergry tu máme další dva na druhém stupni a spolužáci je přijímají dobře a myslím si, že právě proto, protože se jim to řeklo. U vás je to sice jinak, Vojta nepřišel rovnou s papíry na integraci, ale za chodu se to zjišťovalo, ale je potřeba to dětem říci. Citlivě samozřejmě,“ reaguje ředitelka školy.
„Děti často právě z pocitu, že je něco divně, nespravedlivě, se mohou spolužákovi začít posmívat. My máme skvělou zkušenost, když se to dětem řekne. Zabírají na Steva Jobse, který měl také aspergra. Kdo ho dnes z dětí nezná, že? Po vyslovení jeho jména se jim rozzáří oči a řeknou si aha, tak my máme ve třídě sice divného kluka, ale je jako Steve Jobs.“
Silvie se konečně pousměje. „Jobs je takový polobůh, že?“ neovládne ale ušklíbnutí při vzpomínce na film o něm, na jeho asociální chování k ženě, se kterou žil. „Dobře, pokud to řeknete dětem vy, paní doktorko, pak souhlasím. Jen vy, ne paní třídní učitelka. Ta už udělala paseky dost,“ neodpustí si říci před ředitelkou na adresu její top učitelky. Ještě že je dlouhodobě nemocná a není tu. „Vojta sám říká, že když tak jen trošku. Nechce, aby byl brán jako jiný, chápete?“
Obě pokyvují hlavou. Silvie se pomalu zvedá s omluvou, že již opravdu musí do práce.
Rychlou chůzí přechází úzké uličky v jejich čtvrti domků ze 40. let. Vzpomíná si, jak i jí pomohlo vyhledat si na netu, kdo ze slavných měl Aspergerův syndrom nebo vysoce funkční autismus. Teprve když viděla ta jména, pustilo ji to zase o kousek dál. Steve Jobs, Nietzsche, Kafka, Einstein, Edison, Bell, Andy Warhol, Woody Allen a další. K jejich vynálezům jim pomohl autistický rys: ulpívání na jednom tématu a blik na světě byla žárovka. Nechápali komunikaci face to face, byla to pro ně španělská vesnice. Přes nějaký přístroj by to bylo lepší. Nemusí se dívat do očí druhého a on nevidí, že mu to dělá potíž. Mnoho z nich se dívalo na svět přes další oko kamery nebo fotoaparátu. Byli skryti za ním, ale viděli svět jinak než zúženě. Nechápala větu z odborné statě, že vidí v obrazech. Ona má také fantazii a vidí v obrazech. Třeba obraz zvířete ve větvích stromů, které tam není. Jak vidí oni v obrazech? Pochopila to až s filmu o Temple Grandin. Je to jako zachycení něčeho v jednom momentu, vytažení detailu nad všechno ostatní, nic pak víc není. Spustí to nějaké slovo, pohyb, detail někde v okolí. Slavným aspergrům se podařilo svůj handicap povýšit na umění. Nechápala stejně jako ostatní, jestli si Warhol dělal prdel, když pustil kameru, zabral spáče a odešel. Natočil to pro nás normální? Odešla z kina taky. Jeho fotografie plechovek od coly, od polévek... Byl to opravdu záznam naší spotřební společnosti? Ne, byly to jeho autistické výseče. Viděl v obrazech, ne v celistvosti. A celý svět se mohl z jeho umění zbláznit, posunul ho. Stejně jako ona ho v nácti obdivovala. Lidé milují a obdivují i Jobse. Ten byl ještě geniálnější. Díky němu dnes mají v každé domácnosti tu kouzelnou bedýnku. I několik. V každém pokoji. Čím dál menší obrazovky v ruce v mhd, na koncertech, fotíme se, kde jsme. Už není důležité na čem jsme, ale že jsme se u toho vyfotili. Udělat výseč sebe sama v nějakém okamžiku a to ukázat světu. Jako tenkrát za Warhola. Bylo důležité u toho být... přes displeje vidíme svět, komunikujeme s ním. Už ne face to face. To je přeci autistický rys. Výseč pro další výsečáře. Jobs byl geniální. Svým handicapem ovlivnil všechny, lidé se stali jím. Vidí zúženě a přitom si myslí, jak jsou v obrazu, jak světu konečně rozumí, jak mají vytříbený názor. Z těch krátkých vět a hesel na sociálních sítích, ze sledování zpráv z celého světa. Jsou to jen výseče a obrazy vytržené z celku.
Silvie s sebou škubne, když těsně před ní zaštěká ratlík. Nejradši by se utrhla na ženu, která ho nechala takhle blízko přijít a ještě vydat takový zvuk. Ona má ale ještě strach z jiného štěknutí. Děti ve třídě se to dozví. A Vojta si přeje, aby jim to řekli jen trochu. Nechce být jiný a kdo by chtěl?
Ale kdo je dnes jiný? Všichni jsou Jobsovy virtuální děti, vidí a komunikují jako on. Směje se zeshora? Aspíci mají dar jisté poťouchlosti...

P.S. Kapitola bude použita, až ji propracuji, do mého třetího románu. Aspíky a autisty filosofy mám také promyšlené, ale to zase jindy.

Autor: Edith Holá | neděle 8.11.2015 9:22 | karma článku: 12.55 | přečteno: 836x


Další články blogera

Edith Holá

Král Norů je zlej

U nás doma jíme zdravě ve vlnách. Snažím se, občas je to striktní, pak se to rozvolní, a já si v duchu říkám, že láska je důležitější než křik a pláč nad plně zdravým talířem. Mladší syn sladkosti bohužel miluje.

27.1.2016 v 14:47 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 587 | Diskuse

Edith Holá

Marksová, Killénová, Barnevernet

Norské sociální úřady se řídí už třicet let ideologií psycholožky Kari Killénové, letí mediálním světem. Barnevern je přebral doslova. To, co se tam děje, není tedy záležitostí posledních pár let, jen se to už nedařilo tutlat.

23.1.2016 v 20:26 | Karma článku: 35.35 | Přečteno: 1449 | Diskuse

Edith Holá

Sophiina volba po česku

„Mezinárodní adopce je však po letech traumatizujícího života jedinou šancí, jak se dostat do láskyplné náruče rodičů,“ argumentuje ministryně práce a sociálních věcí Marksová. Obhajuje tím roztržení dvou sourozenců z DD.

22.1.2016 v 14:59 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 789 | Diskuse

Edith Holá

recenze: krimi Vražedná vášeň

Obálky knih Markéty Harasimové evokují dojem, že jde o červenou knihovnu. Navíc spisovatelka je krásná blondýna, tudíž může být čtenář jejími posledními knihami zaskočen. Sama autorka říká, že k červené knihovně má negativní vztah

13.1.2016 v 14:27 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 342 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marek Trizuljak

Temné světlé zítřky

Soudruzi měli bezpočet nepřátel, "třídního nepřítele", "ideologického nepřítele", "vnitřního nepřítele" a "vnějšího nepřítele", "nepřátelské diverzní centrály" atd. Z takového zavilého obklíčení museli úplně šílet

14.8.2018 v 10:00 | Karma článku: 8.41 | Přečteno: 103 |

Jan Dvořák

Jo, to byly za Havla a Klause časy..

Ale nejenom za jejich éry. Ideologické brýle si musíme z očí sundat a přiznat, že stejné to bylo za Husáka, Svobody, ale i za Novotného nebo za Gottwalda.

14.8.2018 v 7:30 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 677 | Diskuse

Jan Ziegler

Obsazením severní Afriky zabránil Západ islamistickému teroru proti Evropanům

Proti muslimským fanatikům je třeba bojovat vždy, a ne jenom, když se to propagandisticky hodí. Islamisté po staletí ohrožovali Evropu a pod praporem půlměsíce vraždili křesťany a unášeli je do otroctví.

13.8.2018 v 19:15 | Karma článku: 35.70 | Přečteno: 1460 | Diskuse

Karel Trčálek

Prague Pride-jeden z hudebních nástrojů neomarxistické revoluce

Pochybuje po letošním Prague Pride ještě někdo o tom, že všude kolem, s výjimkou muslimských zemí, tam si tradiční hodnoty hlídají jako Prorokovo oko v hlavě, samozřejmě,probíhá neomarxistická revoluce?

13.8.2018 v 18:44 | Karma článku: 20.47 | Přečteno: 633 | Diskuse

Robert Troška

Má mise Armády ČR v Afghánistánu smysl?

V souvislosti s vraždou tří našich vojáků z rukou atentátníka v blízkosti základny v afghánském Bagrámu se vyrojily komentáře zpochybňující smysl probíhajících misí a v některých případech i samotné naší role v NATO.

13.8.2018 v 18:30 | Karma článku: 18.75 | Přečteno: 694 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1403

Napsala jsem dvě knihy: autobiografickou "CESTA K MÝM MATKÁM" (o mém životě v adoptivní rodině a nalezení biologické matky, Nakl. JOTA 2012). V květnu 2014 mi vyšel druhý román "O ŽENÁCH A O LÁSCE", který je na základě zkušeností mnoha žen se surogátním mateřství u nás. Byl oceněn Akademií literárního salonu Blinkr a získal druhé místo.

Jsem koordinátorkou a spoluautorkou projektu Pohádky pro kulíšky. Za terapeutické pohádky pro rodiče předčasně narozených dětí ke čtení na JIP a práci na celém projektu pro o.s. Nedoklubko jsem byla v roce 2012 oceněna Purpurovým srdcem. Aktuálně vyšla kniha na neonatologické JIP "Vítej, kulíšku", v níž je Sedm duhových pohádek nejen pro kulíšky, které jsem napsala (vyšla k Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí 17.11.). Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz





Najdete na iDNES.cz