Snídaně se synem aspíkem

15. 12. 2015 12:46:54
Nejsem odborník, ale maminka skoro desetiletého aspíka. Něco vím z APLy, něco z knih, něco od jeho asistentky pedagoga a spoustu mám vypozorovaného ze vztahu se synem.

Jedno vím jistě: na aspíky a vysoce funkční autisty žádné „musy“ neplatí. Naopak se z toho stává boj, kdo z koho. A ten je vyčerpávající. Snažím se tedy "muset, musíš, musí se, je to tak a hotovo" vymazat ze slovníku, ne vždy se mi to daří.

Stejně vyčerpávající je i hledání pozitivního přístupu, když zrovna vás nic nenapadá, když jsem unavená, sama předrážděná, když syn tne do mé Achillovy paty. Aspíci mají nějaký sedmý smysl, jak přesně zasáhnout. Velcí i malí. Vždy když se mi podaří bez jeho záchvatu či agrese něco s ním domluvit, je to malé vítězství a říkám si, že bych se měla odměnit. Třeba se mi povedl dnešní rozhovor před snídaní v klidu a bez musů a dosáhla jsem rodinné pohody a toho, že on ji nakonec akceptoval a nezkazil.

Náš prvorozený samozřejmě ví, že se snídá společně. Když jde do školy, tak to neřeší, je to tak každý všední den. Jakmile nastane změna nemocí nebo je víkend, chce si den udělat celý podle svého. Vstane dřív a sedne si k počítači.
„Kluci, je snídaně,“ volám na oba své syny. Mladší sedmiletý Matýsek odchází ke stolu. Desetiletý aspík nereaguje. Není dobré na děti s PAS a ADHD řvát z dálky. Přijdu k němu a připomenu: „Kubo, před pěti minutami jsem říkala, že nastane změna a bude snídaně. Už je na stole.“
„Dej mi ji sem.“
„Kubí, ne, jíme společně.“
„Neříkej mi, co mám dělat.“ (Věta jak z učebnice. Aspergři nesnáší, když jim někdo říká, co mají dělat.)
„Kubí, já vím, že aspíci nesnáší, když jim někdo něco přikazuje, ale ty víš, že jíme společně, když je to možné. Tak prosím vstaň a pojď s námi jíst.“
„Matko, a já ti pořád říkám, že nesnáším jíst společně.“
„Kubo, říkal jsi, že mám s tebou jednat s úctou. Teď jsi porušil ty sám svoje slova a řekl jsi mi „matko“, i když mě máš rád.“
Kuba se zvedne a je celý vzteky napjatý, ale zvedl se.
„Moc by nás s Matějem potěšilo, kdybys jedl s námi.“
„Mě ne.“
„Já vím, že nemáš rád společné, že jsi radši sám, ale nás to potěší.“
„Ježíši mami, no tak jo.“
Sedne si, bez vzteku jí a dokonce bez keců. Jako aspík dokáže být tak „hustě zlej“, když je k něčemu donucen a není to aspoň napůl jeho rozhodnutí, že se trpělivost k němu a řešení v klidu vyplatí.

Taková situace však může nastat během dne dvacetkrát. Ne vždy mi nevytečou nervy. Jenže boj je natolik pak hustej, že mě semele a jeho rovněž. Mě někdy i na dva dny.

Autor: Edith Holá | úterý 15.12.2015 12:46 | karma článku: 16.93 | přečteno: 628x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Tak jsem se konečně podívala na Gretu Thunberg...

Občas se nechávám potkávat jevy, skutečnostmi, osobnostmi - prostě událostmi tak, až ke mně samy dorazí. Vidím třeba opakující se jméno a hned po něm nejdu. Až nadejde čas a něco ve mně mi nedá....

23.7.2019 v 20:06 | Karma článku: 3.59 | Přečteno: 118 | Diskuse

Vilém Ravek

Utěšení není žádné potěšení

Nejsem právě „instagramově“ veselá kopa vyzařující kolem sebe energii, jako rozpálená martinská pec, ale to ještě neznamená, že mám depku.

23.7.2019 v 13:31 | Karma článku: 8.40 | Přečteno: 189 | Diskuse

Patrik Banga

Jak přežít dietu: Když člověk přemýšlí nad léčebnou v Bohnicích

První výsledky jsou tu! A ano, hubnu. Viditelně. Probudil jsem se s tím, že se musím najíst. Posledních 19 let jsem nesnídal vůbec, poslední měsíce občas vajíčka v bufetu u Mafry, ale o pravidelnosti nemůže absolutně být řeč.

23.7.2019 v 11:17 | Karma článku: 16.49 | Přečteno: 455 | Diskuse

Jiří Turner

Neruš mi mé kruhy v obilí!

Ledaskdo má někde své kruhy. Archimédés v písku, Saturnin nad postelí, olympionik na tričku, Turner dnes pod očima a autor agrosymbolů je má pochopitelně v obilném lánu.

23.7.2019 v 9:47 | Karma článku: 9.01 | Přečteno: 232 | Diskuse

Karel Trčálek

Panna Maria, Matka boží, patronka a ochranitelka všech parchantů

Ortodoxní Židé a hlavně muslimové svobodné matky většinou kamenují. To křesťané jsou, dlužno říct, přece jen o poznání benevolentnější

22.7.2019 v 17:37 | Karma článku: 13.74 | Přečteno: 358 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1415

Napsala jsem dvě knihy: autobiografickou "CESTA K MÝM MATKÁM" (o mém životě v adoptivní rodině a nalezení biologické matky, Nakl. JOTA 2012). V květnu 2014 mi vyšel druhý román "O ŽENÁCH A O LÁSCE", který je na základě zkušeností mnoha žen se surogátním mateřství u nás. Byl oceněn Akademií literárního salonu Blinkr a získal druhé místo.

Jsem koordinátorkou a spoluautorkou projektu Pohádky pro kulíšky. Za terapeutické pohádky pro rodiče předčasně narozených dětí ke čtení na JIP a práci na celém projektu pro o.s. Nedoklubko jsem byla v roce 2012 oceněna Purpurovým srdcem. Aktuálně vyšla kniha na neonatologické JIP "Vítej, kulíšku", v níž je Sedm duhových pohádek nejen pro kulíšky, které jsem napsala (vyšla k Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí 17.11.). Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz

Najdete na iDNES.cz