Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Recenze: Konstelační román Dcery

26. 12. 2015 21:07:46
Vypadá to, že moje recenze na knihu Dcery bude první. Žádnou jinou jsem na netu nenašla. Vůbec se mi nechce si dovolit na takovou knihu recenzi. Bude to spíše o dojmech z ní.

„Viděla jsem na facu, že už čteš Dcery. Je to jako Člověk Gabriel a mám si to taky koupit?“ ptá se mě sousedka, když ji potkám cestou k metru.

„Na sto pro,“ odpovím bez váhání, „není to tak podmanivé jako Gabriel, ale pecka je to zase jinak.“

„Gabriel je božskej, už ho přečetly všechny moje kámošky. Dokonce manžel a to je co říct, tak nechci být zklamaná.“

„To rozhodně nebudeš. To je prostě o niti, co se táhne generacemi, o sebepřijetí, o přijetí blízkých lidí z rodiny... no prostě, bez rodinných konstelací by tuhle knihu nikdo nedal. Dubská musela na nějakých být.“

„OK, tak to si ji koupím hned odpoledne.“

Byla jsem v půlce, když jsme se s Petrou potkaly a to o rodinných konstelacích mě prostě napadlo. Teprve po dočtení jsem se dozvěděla, že autorka knihy Kateřina Dubská ji pod vlivem zážitků z rodinných konstelací psala. Dokonce na autorském čtení někde v Brně ho nazvala konstelačním románem. Ano, tuhle knihu by bez poznání duše všech postav v knize nikdo nenapsal. A já netuším, co bych měla k takové knize napsat. Ta se má přečíst a pokud věříte tomu, kdo ji četl a říká, že je skvělá, tak nic neřešit a prostě si ji koupit, protože je dobré ji mít doma. Byly chvíle, kdy jsem se u ní zastavila a třeba jen jednu jedinou větu četla pořád dokola, jak moc mě zasáhla. Pak jsem knihu odložila a nechala myšlenku doznívat. Byly odstavce, u nichž jsem si říkala, že bych si je mohla číst kdykoliv. Jen tak knihu otevřít a narazit na ně. Znovu a v jiném věku a zase by mi daly nové poznání.

Každou rodinou se táhne červená nit. Nemusí to být jen genetická rakovina, cukrovka či jiná nemoc, ale nějaká myšlenka, vzorec, předsudek. Někde se spustil a dědil se dál a dál. Dnešní doba už skýtá možnosti ho odhalit a nepředávat ho přes své dcery a syny. V každé rodině je takový kostlivec (i několik kostlivců), který jednoho dne vypadne a roztočí události. A když nevypadne, tak tam stejně je, podprahově ovlivňuje ve všem, co dotyčný dělá, koho potkává, koho si vezme, jak vychovává. Je to místy nelítostné čtení, kdy si čtenář uvědomí, že je to i o něm. Může opět vinu hodit na druhého nebo konečně prozřít, kostlivce vytáhnout a pojmenovat, najít vlastní hranice,... mohla bych napsat bezpočet dalších slov, ale vyzněla by jako klišé, tak je nenapíšu. Kateřinu Dubskou je třeba číst, ne rozpitvávat jedním textem. Její kniha je na dlouhé povídání o tom, co je v ní spolu s tím, co to otevřelo v tom, který to četl.

Fascinovalo mě, jak se přes příběhy rodin vždy mihl nějaký dějinný okamžik. Až člověka zamrazilo, když mu došlo, že je to začátek druhé světové a zklamání českých mužů, že musí rezignovat. Neskutečné bylo číst, jak selhal muž, který nevěděl, jak ochránit své děti před násilníkem na konci této války a zachránila je jeho žena za cenu zešílení. Jak se knihou táhla podivná pasivita mužů nebo naopak jejich zloba. A jak ženy na ni reagují z pokolení na pokolení: Co chceš, vždyť je to jen chlap.

Dcery jsou volným pokračováním prvotiny Kateřiny Dubské Člověk Gabriel (obě knihy vydalo Nakladatelství JOTA). Mohla bych donekonečna rozebírat, kde se vzala silná žena a slabý muž. Vykořenění? Ztráta intuice?

„Už jsi to přečetla?“ volám na sousedku přes plot.

„Ještě ne, to se nedá číst rychle.“

„To máš pravdu, četla jsem to po kouscích a někdy jen po větách.“

Zasmějeme se, protože víme své.

„Na ty rodinné konstelace už musím,“ dodávám pokorně.

„Jen běž, já už na nich byla několikrát a zase někdy půjdu. Zase na mě něco při Dcerách padlo.“

„OK. Tak jdu hned hledat, které jsou nejlepší. Bez nich dobrou knihu nedám.“

"Mohla bych ti doporučit toho, u koho jsem byla já. Je..."

Autor: Edith Holá | sobota 26.12.2015 21:07 | karma článku: 12.75 | přečteno: 777x


Další články blogera

Edith Holá

Král Norů je zlej

U nás doma jíme zdravě ve vlnách. Snažím se, občas je to striktní, pak se to rozvolní, a já si v duchu říkám, že láska je důležitější než křik a pláč nad plně zdravým talířem. Mladší syn sladkosti bohužel miluje.

27.1.2016 v 14:47 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 587 | Diskuse

Edith Holá

Marksová, Killénová, Barnevernet

Norské sociální úřady se řídí už třicet let ideologií psycholožky Kari Killénové, letí mediálním světem. Barnevern je přebral doslova. To, co se tam děje, není tedy záležitostí posledních pár let, jen se to už nedařilo tutlat.

23.1.2016 v 20:26 | Karma článku: 35.35 | Přečteno: 1449 | Diskuse

Edith Holá

Sophiina volba po česku

„Mezinárodní adopce je však po letech traumatizujícího života jedinou šancí, jak se dostat do láskyplné náruče rodičů,“ argumentuje ministryně práce a sociálních věcí Marksová. Obhajuje tím roztržení dvou sourozenců z DD.

22.1.2016 v 14:59 | Karma článku: 24.43 | Přečteno: 789 | Diskuse

Edith Holá

recenze: krimi Vražedná vášeň

Obálky knih Markéty Harasimové evokují dojem, že jde o červenou knihovnu. Navíc spisovatelka je krásná blondýna, tudíž může být čtenář jejími posledními knihami zaskočen. Sama autorka říká, že k červené knihovně má negativní vztah

13.1.2016 v 14:27 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 342 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Michal Pohanka

Od časů hajzldědků zkrásněly pouze kulisy

Aneb náboráři opět v akci. Já to tedy neberu, šéfe! Nezavadit o práci je v současné situaci nemožné. Jenže za jakou cenu?

14.8.2018 v 9:52 | Karma článku: 11.06 | Přečteno: 185 | Diskuse

Vilém Ravek

Zalomený klíč

Mohl to být obyčejný nákup v hypermarketu, ale nebyl. Zalomil se mi klíč v zámku u kola. Od tohoto okamžiku jsem se stal divným člověkem. Trvalo to skoro hodinu.

14.8.2018 v 9:42 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 139 | Diskuse

Martina Franzová

Sbohem Charlotto! Kašlu na solidaritu!

Už jsem prostě taková. Trpím pocitem, že musím neustále zachraňovat tento svět. Před lety jsem si ke svým dvěma adoptivním dětem přidala ještě jednu adopci na dálku - roztomilou černošku z Conakry v Guineji.

14.8.2018 v 8:40 | Karma článku: 28.61 | Přečteno: 670 | Diskuse

Martina Pazourová

Jak se ne-ztratit v zoo

Jak se taková návštěva může pěkně zkomplikovat.Zvláště nemáte-li orientační smysl ve větším prostoru jako já.Tak se mi prosím nesmějte, díky :-D

13.8.2018 v 23:03 | Karma článku: 11.12 | Přečteno: 276 | Diskuse

Ludvík Uhlíř

Co vyzradil zrušený rozsudek

Když žalobce za roky neuspěl se stížnostmi u soudců bez taláru, tedy u státních soudních úředníků na pozicích předsedů a místopředsedů soudů, a nic nepořídil u právníků Ministerstva spravedlnosti...

13.8.2018 v 16:35 | Karma článku: 12.15 | Přečteno: 665 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1403

Napsala jsem dvě knihy: autobiografickou "CESTA K MÝM MATKÁM" (o mém životě v adoptivní rodině a nalezení biologické matky, Nakl. JOTA 2012). V květnu 2014 mi vyšel druhý román "O ŽENÁCH A O LÁSCE", který je na základě zkušeností mnoha žen se surogátním mateřství u nás. Byl oceněn Akademií literárního salonu Blinkr a získal druhé místo.

Jsem koordinátorkou a spoluautorkou projektu Pohádky pro kulíšky. Za terapeutické pohádky pro rodiče předčasně narozených dětí ke čtení na JIP a práci na celém projektu pro o.s. Nedoklubko jsem byla v roce 2012 oceněna Purpurovým srdcem. Aktuálně vyšla kniha na neonatologické JIP "Vítej, kulíšku", v níž je Sedm duhových pohádek nejen pro kulíšky, které jsem napsala (vyšla k Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí 17.11.). Moje knihy na iDNES.cz - Knihy.iDNES.cz





Najdete na iDNES.cz