Krása a ošklivost páva

S dětmi před spaním občas čteme moudré krátké příběhy nebo citáty. Jsem vždy překvapená, jak dětská mysl odpoví. Ptám se jich dřív, jak by příběh vyřešily, než to řekne postava či autor sám.

Úspěšní lidé jsou úspěšní, protože znají své dobré stránky ale i ty špatné. Znát svůj stín v různých situacích je pokročilý level. Pro mnohé z nás je ještě tím dalším levelem kupodivu pojmenovat to dobré, jedinečné v sobě.

Včera jsem dětem četla o vráně, která se posmívala pávovi, že nemá tak krásné černé peří, že nosí hlavu moc pyšně a v podstatě nemá být na co pyšný, když má k tomu ještě hnusné nohy a ocas za sebou táhne jako liška. Páv jí pak moudře odpověděl, že je dobré znát své slabosti (ošklivé hrbolaté nohy), ale i své přednosti - krásný ocas, když ho roztáhne - a nést hlavu vzpřímenou a to mu pomáhá nevidět pořád drsné a vrásčité nohy. A ještě jí poučil, že ona vidí jen to ošklivé na něm.

Můj prvorozený (9 let) věděl jedinečnost hned: Myslím vědecky a logicky. Benjamínek (6 let) vyjmenovával schopnosti. Teprve společně jsme pak došli k tomu, že jeho jedinečnost je v tom, že je společenský a má spoustu přátel a lidi ho mají rádi. Načež Kuba řekl, že on nemá kamarády nebo jen jednoho a to jsou jeho paví nohy.

Na jedinečnosti i slabosti se dá pracovat. V závěru byl citát Einsteina, který jsme si s klukama odnesli do spánku:

Člověk, který se učí jen tomu, co umí, zůstává pořád stejný.