recenze: krimi Vražedná vášeň

Obálky knih Markéty Harasimové evokují dojem, že jde o červenou knihovnu. Navíc spisovatelka je krásná blondýna, tudíž může být čtenář jejími posledními knihami zaskočen. Sama autorka říká, že k červené knihovně má negativní vztah

Pro napsání dobré detektivky stačí znát hloubky člověka, spíše ty negativní, a umět zachytit detaily. Pak už jen stačí potkat člověka, který vám v úplně jiném kontextu sdělí něco, co vzbudí literární múzu.  Poté, co jí ještě kamarád řekl, že v předešlých knihách bylo málo erotiky, vznikla první krimi Sametová kůže. Netrvalo dlouho a autorce jiný známý prozradil, co se v jeho firmě děje okolo připravovaného převratného léku a zápletka další detektivky byla na světe. Vražedná vášeň, zkráceně VV, vyšla loni na podzim.

Ve firmě Via San vědec Zaga ukončuje lék na rakovinu s minimálními vedlejšími účinky. Média o jeho přelomovém léku pouští první zprávy. Je už jen otázkou pár dní, kdy se začne testovat. Vědec Zaga se po smrti manželky utápí v depresi a snaží se ji spláchnout alkoholem, takže výzkum vázne. Nakonec je nalezen mrtev se známkami krutého týrání. Na literární scéně se tak objevuje kriminalista Hokr s inspektorem Conkem. Jako vzor detektivů si autorka po vizuální stránce bere nějakou skutečnou postavu. „Jungr v Sametové kůži v mé fantazii vypadá jako Martin Stropnický a Hokr z Vražedné vášně je celý Jiří Dvořák. Kriminalisty si představuji jako mužné a férové chlapáky, které jen tak něco nevyvede z míry,“ přibližuje postavy z knihy jejich autorka Markéta Harasimová. Jediným vodítkem k pachateli je pro Hokra blízký kolega Zagy a jeho nová láska. „Začátek příběhu je opravdu něžně vášnivě zamilovaný a to záměrně, aby byl kontrast s tím, co přijde pak," říká autorka VV. „Pro erotické scény beru inspiraci ze života,“ usmívá se štíhlounká Harasimová. O Artura a Lilianu se však zajímá i člověk, který usiluje o recepturu nového léku a na špinavou práci si najde dva kriminálníky. Některé scény jsou dost fuj. Víc vám prozrazovat nebudu.

Spisovatelka Harasimová se netají tím, že psaní jí pomáhá zvládat depresivní stavy, kterými trpí. Možná znalost vlastních temných stránek jí pomáhá popsat psychiku hlavních hrdinů tak, že jim porozumíte a žijete s nimi jejich emoce. Harasimové se daří dostat do detektivek i strach, který na čtenáře padne. Místy jsem se bála tak, že jsem musela číst až do tří do rána, abych došla k rozuzlení a občas jsem monitorovala šustot v ložnici.

Doufám, že budete mít stejný zážitek při čtení její podzimní detektivky Vražedná vášeň. Na březen se chystá další její kriminálka Pouta z pavučin.