Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Tak vidím, že jsem čirou náhodou zabloudila na web, který bych bývala potřebovala já, jenže už v sedmdesátých létech. Fňuk. Teprve teď, v posledním měsíci jsem se taky trefila do stránek píšících o ADHD, a to jsem dostala šok. Protože to bylo přesně o mně. Jak já Vám všem tyhlety možnosti - informace, a hlavně vzájemné rady - co s tím, neskutečně závidím. Dnes už je mi 70, a se svým problémem jsem se musela poprat sama, pro rodinu jsem byla jen nevychovaným a nevyrovnaným klackem. Ale v dospělosti jsem vše dohnala, můj příběh dopadl ... kladně. Horší je, že se mi v r.  69 narodila dcera, na kterou se informace o ADHD taky hodí dost a dost, jenže tehdy se tohle všechno nevědělo a když jsem chodila za lékaři se svým trápením a líčením dceřina jednání, odcházela jsem vždycky jen s brekem a doktorským odsudkem - no jo, paní, to dítě je v pořádku, to jen vy jste neschopná matka.

Dceři je dnes 46 let, její dg je paranoidní schizofrenie, je na tom hodně bídně, a co jsem si za to skoro půlstoletí užila já, to je prakticky nepopsatelné. Nežila jsem svůj vlastní život, naprosto vše jsem musela přizpůsobit jejím potřebám. Nikdy nebyla léčena a možná proto se to pak rozvinulo do horších fází. Doktoři jen nanejvýš usoudili, že by měla chodit do zvl. školy, a to ještě s pozdějším nástupem. Toť vše z lékařské strany. Bylo peklo, co jsem si prožila, vlastně i ona, s její školní docházkou. No a pak byla schopná pracovat jen jako uklízečka, což skončilo jejím vyhazovem před 11 léty. Teprve od té doby "je léčena", jenže její mentální schopnosti jdou už stále jen dolů. 

Když jsem náhodou teprve nedávno potkala stránky o ADHD, odbrečela jsem to neskutečně. Jednak mi to odhalilo mé problémy v dětství, druhak ty dceřiny dětské začátky tam bylo popsány naprosto přesně. Nemůžu říct, že kdyby se to tehdy vědělo, že by dnes byla v pohodě. Jenže hlodá to ve mně až moc... co kdyby.. Nevím. V její diagnóze se dnes sdružuje schizofrenie, bludy, autismus a já nevím, co ještě.. Možná kdyby byla od

0 0
možnosti

Možná kdyby byla od malinka léčena, tak by možná... kdo ví..

0 0
možnosti

Takový Sheldon z Teorie velkého třesku je typický aspík. Jeho sociální neschopnosti jsou terčem humorných zápletek.

Stejné to nejspíš bude i ve škole mezi dětmi, spíš ještě horší. Tak nevím, jestli by pomohlo vydávat ho za nemocného než aby se snažil tvářit jako normální? Máme pochopení pro dyslektiky, mentálně postižené, ale pro "chytré blázny" ne.

1 0
možnosti

Spíš normální, jen jiný. Málokdo chce být považován za nemocného ... ostatně, co by to řešilo? Ordinovat léčbu může lékař, ostatní se mohou pokusit přijmout člověka takového, jaký je, tím pro něj uděláte nejvíc.

0 0
možnosti
Foto

pred asi 2 tyzdnami som nemal ani len tusenie, co aspergerov syndrom je. Mam jeden specialny talent a aj kvoli tomu  som v poslednej dobe hladal odpoved na to preco tomu tak je. K odpovedi som sa dostal tak trosku nahodou, nasiel som nieco na o AS . Uz ked som si precital priznaky  bol som si takmer isty, ze ho mam. Nasiel som som na internete test na AS a ten mi to potvrdil...3 krat za sebou . 

Musim povedat, ze vysledok ma vobec neprekvapil, davno som vedel, ze som trosku iny ako ostatni, ze myslim  inac. Kedze zijem momentalne v usa, nasiel som na americkych strankach a forach obrovske mnozstvo materialu na danu temu. Tu uz je to pomerne znama a oblubena tema ako som si vsimol. Prve dni po zisteni , ze ho mam som bol ako v tranze, kazdy vecer po praci som stravil hodiny citanim roznych clankov o AS. 

Uz som s tym prestal, pretoze jeden fakt je isty: Kazdy jeden clovek s tymto syndromom je iny, kazdy ma svoje specifika a urcite sa to neda zaskatulkovat do jedneho vzorca. Je vsak vysoka pravdepodobnost, ze je to dedicne. Teraz uz viem, ze AS mala moja mama, nastastie som prebral iba cast po nej, pretoze tak ako ona nemala zmysel pre humor tak ja ho mam... a pekne ostry:) 

U AS je velmi dolezite aby clovek si uvedomil v com je dobry a vyuzival to na maximalnu moznu mieru. Pre ludi, ktori tu oblast v ktorej su dobri neobjavia moze sa javit AS ako prekliatie. Na druhej strane ludia ktori najdu tu spravnu oblast je AS pozehnanie. 

Trosku som sa rozpisal, povodne som mal zamer napisat par viet, vymklo sa mi to spod kontroly, nakoniec som napisal skoro  dlhsi prispevok ako je samotny blog;) Ako aspie si beznej komunikacie vela neuzijem tak to ventilujem tu. Obcas sa dokonca pristihnem ako sa rozpravam sam so sebou k comu by som sa normalne nikdy nepriznal az kym mi jeden amik sam  neprezradil o sebe, ze: " Vies, ja sa niekedy rozpravam sam so sebou, no ale, co mam robit ked castokrat som v okoli jedina inteligentna osoba s ktorou sa mozem porozpravat"    ha ha!

1 0
možnosti

AS znamená, že musím vědecky porozumět tomu, co ostatní lidé intuitivně vědí...

5 0
možnosti

E68d61i89t44h 29H66o91l72á

29. 3. 2015 19:45

To je výstižné. Musím si to zapamatovat. Oni z toho musí být hodně unavení.

0 0
možnosti

Skvěle, ať se Vám to dobře daří zvládat.

0 0
možnosti

Jestli náhodou tito lidé nejsou právě ti normální, jak byli zamýšleny na počátku věků, tj. čisté citlivé přímé duše, které jsou schopné vnímat hloubku a vážnost věcí a se společenským životem mají problémy, protože je veskrze vystavěn na přetvářce, užvaněné povrchnosti a ješitnosti. Obrazné vnímání považuji za samozřejmost, neboť veškeré pojmy skryté za slovy jsou vlastně obrazy, celé vnímání světa je jen přijímání obrazů. Kdo přemýšlí ve slovech bez obrazů, musí být úplný idiot. Jestli to tak má většina lidstva, která se považuje za normální, tak potěš ... jak je to napsané v té bibli, blázni budou těch pár normálních považovat za blázny. Ano, ano normální znamená průměrný. Kdyby tak většina lidí na světě měla problém s hrubými projevy, asi by nezbývalo nic jiného, než žít v míru a pěkně v klídku tvořit věci, které jsou ku prospěchu.

5 0
možnosti

Já jsem pochopil, že "normální" je stav, který společnost bere, to co je nad nebo pod už je společností neakceptovatelná a většinou končí k podlomení dotyčného nad/pod ... Je to jen taková názornost jiného úhlu.

0 0
možnosti

Jo a ten paradox mezi v podstatě geniálností a přitom neschopností se srovnat s jednoduchostmi je taky k zbláznění. Dcera dodnes válčí s ručičkovými hodinkami (sláva budiž mobilům) a na druhou stranu, na začátku druhé třídy, když jsem s ní řešila poruchu pozornosti ve sluchové oblasti mi na "a když uslyšíš slovo, které bude opačné /jako horkýxstudený/, tleskni" povídá "mamko, abych si to ujasnila, mám tlesknout na antonymum?";-D a tak podobně. Život je krásný.

5 0
možnosti
Foto

Dneska chtěl Kristian vyměnit Julču v ZOO za lachtana. Když začala fňukat, tak jsem ji utěšovala, že si z ní přeci brácha dělá legraci. Na to Kristík opáčil: "Nikdy bych se neodvážil tak krásné a inteligentní stvoření znevažovat tím, že bych si z něj dělal legraci. Ovšem, když porovnám dobu, po kterou dokáže mlčet lachtan, s dobou, po kterou mlčí Julie, jsou pozitiva jednoznačně na straně lachtana." :)

7 0
možnosti

Dobrý večer, paní autorko! skvělý článek, za mne karmaR^. Výstižný a přitom (při té nevtipnosti situace) vtipný.

Snad Vás, děvčata (oslovuji i paní Koutkovou a Dianovou) utěší, že tak jako jsem se cítila býti outsiderem se synem (21) s ADHD v jeho dětství. Mou útěchou byla kniha o Problematických dětech a její úvod :"pokud je Vaše dítě problematické alespoň v 5ti bodech z následujících 10 , vězte, že vychováváte budoucího právníka, lékaře, politika, vědce....". No něco na tom bude, syn studuje medicínu a dcera (18), u které mám celou dobu na Aspergera podezření, marketing.

Jinak znám i záchvaty vzteku dítěte (díry ve dvou dveřích) a mého opakování si: "je to moje dítě, je to moje dítě, to stejné, co se za chvíli přijde přitulit a má mě za jediný přístav".

Čili vydrž, prťko, vydrž! ;-)R^.

P.S. a nebojte se veřejnosti, myslím, že filmy jako Mary a Max už hodně lidem otevřely oči.

3 0
možnosti
Foto

Já už jsem za vodou, syn je dospělý, ale občas se mi ještě zdává...;-D

1 0
možnosti
Foto

Také mám devítiletého aspíka :)

Když rodič jinakost svého dítěte přestane vnímat jako hendikep a začne ji vnímat naopak jako klad, který i jej může obohacovat, značně se mu uleví. 

Náš prcek také chodí do normální školy a má bezvadné učitelky i spolužáky, takže to zvládá v pohodě. Několikrát mi bylo do pláče na školních akcích, když zůstal naprosto nepochopen ostatními rodiči. Když třeba na vánočním zpívání na schodech byl vybrán, aby přednesl své vánoční přání, začal tím, že si přeje, aby se lidé chovali ekologicky a chránili přírodu. Po chvíli se rozohnil a plamenně vyprávěl, jak někteří spolužáci nezhasínají a netřídí odpad a doplnil čísla, kolik takové plýtvání stojí. Několik rodičů se smíchy popadalo za břicho, protože nedokázali pochopit, že existuje dítě, které takové přání myslí vážně. Tehdy mi ho bylo moc líto, ale i na takové situace musí být aspík připraven. Ten náš se je postupně učí zvládat bez záchvatů. ;-)

4 0
možnosti
Foto

Pro děti s Asp. sy, ale i s ADHD, je mučením docházka do běžné školy, kde je obvyklý počet dětí ve třídě. Ten šrumec je strašně vyčerpává. Ideální je třída max. do 12  žáků...

1 0
možnosti

E29d61i75t83h 62H41o76l53á

28. 3. 2015 19:04

To máte pravdu. Je to tak doporučováno. Zatím syn zvládá běžnou školu a má ve třídě 21 dětí, což je na běžnou školu super. Ono je to těžké. Zvažujeme co je menší zlo. Změna a dojíždějí daleko do školy, kde je méně žáků (což někdy může být i jen placená) nebo zůstat tam, kde zná už lidi a některé má rád. Přikláním se spíše k druhé variantě, protože pro něj s komplikací sociálních kontaktů je to, že má známé a kamarády, kteří ho berou, velmi důležité a že zná prostor, kam chodí, už bezpečně je pro něj také důležité atd. atd. Náš syn má naštěstí formu, která nevystupuje moc proti autoritám venku, takže ve škole je hodný a má rapty jen minimálně (tj. zatím jeden dva za půl roku). Zato doma si to o to víc vypijeme. NO, je to mnohdy těžké rozhodování...

1 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS