Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
VH

Moc pěkné, moc zajímavé. Díky.

  Přesto si neodpustím poznámku: To zvonění ve škole není 'komunistické". Zvonilo se již za císaře pána. Jen některé školy již před válkou a zbývající po ní zvoně pana školníka zautomatizovaly. Proč to píši? Abych upozornil, že ani na praktiky, které se nám nelíbí, bychom neměli hledět s předsudky.

1 0
možnosti
EH

E95d12i21t39h 73H42o42l50á

28. 3. 2015 18:35

Děkuji. Mám to typické, které má syn na škole, spojené se svým dětstvím a tedy s komunistickou školou. Vím, od mnoha lidí, že některé školy už to pochopily a mají zvonění, které je jemnější. Pokud chcete integrovat děti s jinakostí, je potřeba často myslet i na tyto pro nás blbiny. Jim tyto drásající zvuky mohou opravdu pokaždé přivodit děs, zatuhnutí svalů, úzkost, ...Když sama vkročím do jeho školy, tak mě tohle hlasité zvonění z éry mého dětství také vadí.

2 0
možnosti
  • Počet článků 39
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1437x
Napsala jsem dvě knihy: autobiografickou "CESTA K MÝM MATKÁM" (o mém životě v adoptivní rodině a nalezení biologické matky, Nakl. JOTA 2012). V květnu 2014 mi vyšel druhý román "O ŽENÁCH A O LÁSCE", který je na základě zkušeností mnoha žen se surogátním mateřství u nás. Byl oceněn Akademií literárního salonu Blinkr a získal druhé místo.

Jsem koordinátorkou a spoluautorkou projektu Pohádky pro kulíšky. Za terapeutické pohádky pro rodiče předčasně narozených dětí ke čtení na JIP a práci na celém projektu pro o.s. Nedoklubko jsem byla v roce 2012 oceněna Purpurovým srdcem. Aktuálně vyšla kniha na neonatologické JIP "Vítej, kulíšku", v níž je Sedm duhových pohádek nejen pro kulíšky, které jsem napsala (vyšla k Mezinárodnímu dni předčasně narozených dětí 17.11.).