Neměla by při zahraničních adopcích dohlížet sociálka státu, do nějž adoptované dítě jde? Předpokládám, že tyto adopce probíhají do vyspělých zemí. Jinak samozřejmě souhlasím - změna prostředí, jazyk....Ale někde jsem četla, že do zahraniční adopce chodí děti, o které u nás nikdo nejeví zájem. Tak nevím, co je lepší, jestli adopce do zahraničí nebo ústav... To je taky těžká volba.

U nás jdou ven hlavně romské děti. Ví se o utýraném klukovi a prostitujících sestřičkách. Naproti tomu jsou desítky dětí blažené např. v Itálii, kam zapadly zjevem, temperamentem,...

Dovolila jsem si dát do diskuse pod svým posledním blogem odkaz na jeden Váš článek, díkyhttp://hola.blog.idnes.cz/c/487845/snidane-se-synem-aspikem.html

V pohodě. Přečtu si Váš blog, zaujal mě ten poslední článek.

Já mám z mezinárodní adopce velmi smíšené pocity, resp. spíš špatné. V Čechách se jakž takž dá kontrolovat, zda se dotyčné dítě má dobře, není týrané, zneužívané,...,ale odjezdem do ciziny se za ním zavře voda. A že byly případy i utýrání. Odtrhnout je od sourozenců a zbytku třeba i širší rodiny mi přijde zlé. A vykořenění z původní vlasti taky.

A to jsem možná ještě mohla zmínit, že náhradní matka, která ví, že roztrhla od sebe sourozence, kteří na sebe jsou fixovaní, také o něčem svědčí:-(

Vy jste se ptala svých dětí, jestli by chtěly být rozděleny, kdyby se Vám něco stalo??

Nechápu...

Bylo to přes čáru, uznávám. Na druhou stranu často si kladu otázku, jak je možné, že člověk nemůže mít závěť, komu by chtěl svěřit děti nebo co by ony chtěly, kdybych umírala nebo dokonce bychom třeba při nehodě umřeli oba jejich rodiče. prostě by šly do cizí přechodné pěstounské rodiny. Není možné něco takového v závěti mít. Ale to je dost od tématu roztržení od sebe sourozenců. Mám otazníky u náhradní matka, která ví, že roztrhla od sebe sourozence, kteří na sebe jsou fixovaní, zda to o něčem svědčí:-( Bude se jí dobře spát?